Potěšil mě váš zájem o danou problematiku, ale upřímně řečeno, první části vašeho komentáře vůbec nerozumím. Píšete: "Očekávala bych, že za první hřích budete považovat to, že si manželé slíbí, že spolu budou žít v lásce a úctě, že si budou pomáhat, nebudou se urážet." Proč bych měl něco takového považovat za hřích? Také netuším, proč si myslíte, že "nepoučujeme věřící, jak by se v manželství měli chovat". Co se týče druhé části vašeho komentáře, chtěl bych jen připomenout, že o možnosti odloučení manželů (dokonce i o možnosti civilního rozvodu) jsem jasně hovořil - ovšem s tím, že manželé jsou si vědomi, že nejsou "volní" a že nadále mám před Bohem za toho druhého zodpovědnost, že je stále mým manželem(kou)...