Chvála Kristu,
ano souhlasím s tím, že nějaká fotografie je prospěšná, aby člověk si dokázal situaci lépe představit, otázka ale myslím je v jaké míře (síle fotografií a množství). Jestli je smysl navodit takovou míru jakou zažili Ti lidé při té hrůze - aby byl stejně emočně zasažený jako oni...na několika místech najednou? Možná jsem i já psychicky přecitlivělý, ale "šok" v podvědomí ve mě z těchto obrázků delší dobu zůstal (více možná u mé ženy, která mi řekla, že se od té chvíle nebyla schopna ani pořádně modlit). Jistě je možné zveřejnit hrůzy mnoha válek, které je zdokumentují "surově živě" (tak jak je zažil voják v té době a navodit jeho emoce, které prožil když viděl mrtvé či umírající, granáty roztrhané kamarády, bratry..) jen je otázka (navíc ve spojení se současným děním ve světě a strachu ze všeho arabského), zda to zbytečně nemůže, byť v podvědomí, zanechat emoce různých úzkostí, strachů ... (někteří váleční veteráni současnosti po tom co zažili nejsou schopni normálního života) a to jistě věřím není úmyslem takové emoce vyvolávat.
Domnívám se tedy, že s takovými informacemi by se mělo nakládat se zvláštním přístupem, zejména v dnešní době informačních technologií a vymožeností, kdy je možné během krátké chvíle zachytit a hned zveřejnit téměř cokoliv. Je to podle mne velká výzva.

Myslím si tedy, že ano, zobrazovat, ale citlivě zvážit v jaké intenzitě.

Vše dobré, přízeň zachovávajíc zdraví pavel.