Jardo, představit si to lze dost těžko, protože to zcela zřejmě přesahuje představivost (nejen vaši, ale i moji :-). Tady nepomůže ani zázrak v Lancianu - ten tu není "pro získání konkrétní představy", ale pro zamyšlení, že když Bůh, který se stal člověkem (tj. Ježíš Kristus) řekne: "Toto je moje tělo," tak je to třeba brát vážně, i když si to nedokážeme představit. Jako katoličtí křesťané věříme, že v Eucharistii je jak pod vnějším vzhledem chleba, tak také pod vnějším vzhledem vína (říkáme tomu pod způsobou chleba a pod způsobou vína) vždy přítomen celý Kristus (takže je v principu téměř jedno, zda přijímáte jeho tělo, nebo jeho krev nebo obojí). Že je to prostě ON. (Sám řekl: Kdo jí mne, bude žít ze mne. - viz 6. kapitola Janova evangelia) Když je celý, tak tedy nejen jeho tělo a krev, ale také jeho lidská duše - prostě celé jeho lidství, a také celé jeho božství. - A když jeho božství, tak to je neodělitelně spjato spjato také s osobou Otce a Ducha Svatého - takže určitým způsobem je v Eucharistii přítomna celá Nejsvětější Trojice - říká se tomu odborně perichoreze a vychází to ze slov samotného Krista: "Kdo vidí mne, vidí otce". To jsou věci, že... Každopádně díky za Váš zájem o problematiku. Zdraví P. Pavel Zahradníček OMI