„Písma vdechnutá Bohem“: Myslím, že tento článek velice přesně dokumentuje problém s Biblí, jako „Božího slova“. Současní teologové se musejí vyrovnat s problémem, že v Bibli je mnoho naprostých nesmyslů, které jsou jen těžko myslitelné, kdyby texty inspiroval absolutně inteligentní Bůh. Naopak, dalo by se předpokládat, že moderní věda by v Bibli objevila vědomosti, které by tehdejší pisatelé vůbec nemohli mít. Je tomu naopak, biblické texty dokladují, jak si lidé tehdy svět představovali. Navíc obsahuje i důkazy, že Izraelité měli i ženská božstva (ostatně – Duch sv. má v hebrejštině ženskou koncovku, čil je sv. Duchyní).
A pokud náboženský text „vhodně“ vysvětlím, mohu z něj tvrdit cokoliv, v jakémkoliv textu mohu najít něco důležitého pro svůj život. Je jen otázka, do jaké míry chci tomu textu – a vykladači – nekriticky věřit.

Na závěr; v náboženské výchově postrádám výchovu a výcvik v kritickém myšlení. Mladí věřící jsou, pod hrozbou Božích trestů – viz opět: http://cirkev.wordpress.com/2013/04/23/vira-11-hri chy-proti-vire-zaver/
vedeni k bezmyšlenkovému a nekritickému přejímání názorů svých duchovních vůdců. Dokladem může být citát uvedený loni v Katolickém týdeníku. Na otázku chlapce, jaký má důkaz o existenci Boha, dívka odpověděla: „Důkaz, jaký důkaz? Já věřím! A víra žádný důkaz nepotřebuje!“