Když se člověk „každý“ den s něčím setkává, považuje to za tak normální, že o tom vůbec nepřemýšlí. A tak jsem od dětství akceptoval, že když kněz u oltáře pronese posvátnou formuli, že se ten kousek chleba a trocha vína promění v pravé Tělo a pravou Krev Ježíše Krista. Až zcela nedávno mě napadla taková myšlenka: Ta Krev je v podstatě „jednoduchá“, jak si ale představit to Tělo? Jako celý organismus; jako nějakého bezkrevného (Krev je v kalichu) Ježíška? Se všemi údy a orgány? Nebo jen jako kousek masa, v souladu se zázrakem v Lancianu, kde se nevěřícímu knězi na pateně objevil, poměrně velký, plátek masa – prý ze srdečního svalu.