Spor

Lidé nejsou zlí. Je třeba jim dobře porozumět. I pro nás je to složité, ale nikoliv nemožné. Jejich duše lze prohlédnout a hlavně můžeme ovlivnit jejich myšlení. Jestliže se budeme snažit na ně pozitivně působit, není možné, aby upadali ve věčné zatracení.

(Ignaccio, Anděl Boží; hlavní hodnota: Svatost)



Lidstvo je velká masa zla a zhoubnosti. Touha člověka po vlastním úspěchu a vidění pouhého JÁ ho povyšuje na ďáblova spiklence. Vždy se nechá nalákat na krásy pokušení. Stále více se jich upisuje největšímu panovníku – moci Zla, jež je svazuje na věky.

(Clarnius, náměstek ďáblův; hlavní hodnota: peklo)




Ignaccio
„Pozdrav Pán Bůh… I když ve tvém případě spíše: Ó můj Bože.“

Clarnius
„Ale, zdravím tě, Ignaccio. Kteří čerti tě sem přivedli? Ne, nic mi neříkej, budu hádat. Taky jsi spadl? Myslím jako tam shora. A chystáš se přestěhovat k nám.“

Ignaccio
„Nabídka vskutku lukrativní. Dobrovolně bych k vám však vstoupil jen za účelem obrácení několika padlých andělů. Pohleď vzhůru ke svému Pánu a lituj svých ohavných, špinavých hříchů. Dokud je čas…“

Clarnius
„Nech si ty přihlouplé svaté řečičky od cesty. Kdo má pořád dokola poslouchat tu omáčku o obrácení. Odjakživa jsem byl zlý kluk a tak se mi to líbí. A moc mě neprovokuj, nebo…“

Ignaccio
„Nebo co? Nestraš, čerte. Nerad ti to připomínám, ale na nás Boží Anděly jste krátcí.“

Clarnius
„A vy snad můžete ublížit nám? Taky ne. Bohužel se nemůžeme pozabíjet, což by bylo úžasné. Tak nám zbývají pouze ty nekonečné hádky.“

Ignaccio
„A činy Clarniusi, především činy. Nezapomeň, za co tě platí. Můžeme se tady dohadovat donekonečna, ale podstatné budou výsledky, které naše práce přinese. Mým úkolem je, aby tobě podobní nesváděli lidi ke hříchu a netopili je v nich. Chceme Svatost pro každého, i třeba zbloudilého, jedince.“

Clarnius
„Neuvědomuješ si, že je to předem prohraný boj? Na co člověk skočí? Na jakou nabídku natáhne ruku? Když mu řeknu, že může odhrkávat modlitbu a nebo dostat pořádný kus masa? Slovíčky se nenají a neukojí své touhy. Ty ho pouze svazují a trápí. Nikdy nebude šťastný. Život si musí patřičně užívat, pěkně pro sebe.“

Ignaccio
„Jsi zvrácený, Clarniusi. Je psáno, nejen chlebem živ je člověk. Nemůžeš stavět na časných hodnotách. Na to ti lidi nepůjdou. A pokud ano, já jim budu ukazovat pravou cestu. Pochopí, že maso má sice lahodnou chuť, ale ta pomíjí. Poznají, že ne všechno, co se zdá být dobré, také dobrým je.“

Clarnius
Mám vůli, nikdy se nevzdám. Budu bojovat o každou duši. A vím, že s každým prohraným bojem budeš upadat, uvědomíš si svou maličkost, svou nicotnost. A nakonec to vzdáš. Dojde ti, že nejsi schopen velkých činů. Zjistíš nepříjemný fakt, že lidstvo už nepředěláš. Jsou předurčeni peklu. Možná na nějaké výjimky, kteří se pokazili a okusí to vaše nebe. Ale normální člověk jde za požitkem.“

Ignaccio
(usmívá se)

Clarnius
„Co se tak hloupě směješ? Došly ti argumenty? Nebo už klesáš na mysli?“

Ignaccio
(usmívá se)

Clarnius
„Mé úspěchy jsou již vidět. Čí myslíš, že je zásluha, že ten podnikatel nešel do nebíčka?“

Ignaccio
„A čí myslíš, že je zásluha, že nešel do peklíčka? Je přeci v očistci. Takže plichta, ne?“

Clarnius
„Stejně na něj všichni zapomenou a shnije tam navždy.“

Ignaccio
„Ne! Budu se za něj modlit. I lidi, kteří ho měli rádi se budou přimlouvat.“
Clarnius
„Ty musíš mít vždycky poslední slovo, co?“

Ignaccio
„Poslední slovo bude mít Bůh, ale to už ty neuslyšíš. Moc zla je sice silná, ale je také ohraničena tímto světem. Dříve nebo později padneš ty i ostatní špína v zapomnění.

Clarnius
„Nevěřím ti.“

Ignaccio
„Máš strach, poznám to. Znám tě dost dlouho.“

Clarnius
„Přirozený strach je součástí pekla. Vlastně ho tvoří. Ale ne-mám jej rád. Strach nám ubírá klientely. Často právě strach je důvodem obrácení od hříchu a počátkem ´sekání latiny´. Lidé se zla nesmí bát – musí ho milovat.“

Ignaccio
„A to je rozdíl mezi námi. Já důvěřuji plně Pánu a proto neznám strachu. Nebojím se ničeho. A věřím, že v lidech dovedu udržet hlavně svědomí, které se ty a ostatní pekelní kumpáni, pokoušíte zahalit do tmy, otupit. Není-li svědomí, není ani hřích, že? Tuto politiku hlásáte.“

Clarnius
„Uznej však, že je tato politika úspěšná.“

Ignaccio
„Uznávám, do určité míry. Ale i mrtvé svědomí se může v člověku znovu zrodit. Nikdy není předem nic ztraceno.“


Clarnius
Chceš