Roztomilá byla 16 letá dívenka, která se sdůvěřovala, že své panenství schovává jako dárek svému manželovi ke svatbě. Tak jsem si v duchu představoval, jak studuje střední a pak i možná vysokou školu, pak se snaží vybudovat nějaké postavení v zaměstnání, ekonomicky se zajistit a nakonec, v nějakých 30 letech začne pomýšlet na manželství. Nechci být samozřejmě zlomysný, ale bude muset hodně hledat nějakého podobného idealistu.

V neděli 6.6. byla dopoledne opět evangelizační přednáška. Kromě modlení v „jazyku“ (šambalalala......) mě nic moc nezaujalo. Nevím, do jaké míry je nutné zvát kazatele z Indie. Pravda, exotický zjev, ale takový prof. Halík, dr. Vácha, nakonec i pplk. Holub též mají zajímavá kázání.

Zajímavější všem bylo kázání během odpolední mše. Musím přiznat, že zde jsem zůstal nedopatřením. V domnění, že nic zajímavého nebude jsem vyrazil na polední vlak, leč ten mně ujel. Nakonec jsem ale nelitoval. P. Manjackal se během promluvy sdůvěřil, že nejezdí pouze do Evropy, jako misijního území, ale i do arabských států okolo Perského zálivu, kde pořádá evangelizační shromáždění pro tamní křesťany. A jednou, cestou v letadle, se s ním začal bavit soused, muslim, a v domnění, že je hinduista, mu začal vyprávět o Jáchimovi a Anně a nabídl mu, že během mezipřistání v Ománu by se mohli podívat k jejich hrobu. Tam mu pak skupinka muslimů objasňovala, že Jáchima a Annu uctívají, ale Marii a Ježíše ne, protože ty uctívají křesťané, kteří muslimy pronásledují. Tak se jim přiznal, že je katolický kněz a odprosil je za příkoří, které se muslimům od křesťanů dostalo.

Během evangelizačních dnů pak zaním muslimové přišli, že tajně poslouchají mezi přítomnými křesťany a že jej prosí, aby je seznámil se životem Ježíše Krista a s křesťanstvím. Měl z toho strach, zda se nejedná o nějakou provokaci, ale nakonec s nimi jel do pouště, kde muslimové postavili veliký stan, kde jich bylo asi 250 a tam si od něj evangelizační přednášku vyslechli. Nakonec jej žádali, aby je pokřtil. Odmítal, se strachem, ale stále jej přemlouvali, že pošlapou své Korány, jen aby je pokřtil. Takže nakonec, po 10 letech evangelizace, v arabských státech pokřtil na 46 000 muslimů.

Pak vyprávěl, že se setkal s Evropanem, který se mu svěřil, že nenávidí církev a kněze, protože jeden jej před 17 lety zneužil. Tak před ním poklekl a prosil jej za odpuštění. Na otázku proč prosí on, když mu nic neprovedl, řekl, že odprošuje za onoho kněze, ale že by měl jít za ním a usmířit se s ním. Onen muž nechtěl, ale nakonec šel a s knězem se usmířil. Ten muž měl rakovinu a již jen pár měsíců života. Prosil proto kněze, aby mu dal přijímání. Kněz jej odkazoval až na ranní mši, ale on prosil, kdož ví, zda se rána dožije, a tak šli do kostela, kde mu kněz Eucharistii podal. V tom pocítil jako by mu v těle projel oheň a během několika dnů se úplně uzdravil.

P. Manjackal se zmínil i o situaci v ČR. Tato země prý byla křesťanská, ale pak přišel komunismus a ateismus a teď Češi nevěří. No, budiž, pohled zvenčí jistě není zatížený nějakými místními předsudky.

Vzhledem k tomu, že mně jel poslední vlak v rozumném termínu, ani jsem konce mše nedočkal. Ale jsem rád, že jsem se s osobou P. Jamese Manjackala seznámil.