Díky redakci nejen za časopis, na který se doopravdy vždycky těším, protože je moc dobrý, ale i za článek zmíněný v nadpisu. Myslím, že je velmi potřebný a že se částečně blíží i k mínění sv. otce Benedikta. Svatá otec je ovšem ještě radikálnější a ve své knize Bůh a svět mluví o potřebě reformy reformy. Zcela jasně si uvědomuje, že II. vat. koncil se možná unáhlil. Jasně mluví o potřebě vrátit se ke kořenům a slavit předkoncilní ritus a pokud možno raději latinsky. Občas se účastním mše v římském ritu, sloužené latinsky a je to pro mě (nezlobte se za upřímnost) opravdová mše svatá. Duchovní zážitek z ní je pro mě mnohonásobně větší. Tato mše se slouží opravdu Bohu a ten je jejím středem. V upravené pokoncilní verzi je středem kněz. Navíc překlady z latiny a řečtiny jsou někdy nejen nepřesné, ale nevhodné a nedůstojné. Posuďte jeden z mnoha - et cum spiritu tuo bylo přeloženo jako "i s tebou" !!! Ty nádherné staré melodie a zpěvy, vznešenost a krása původní mše sv., to je pravá oslava našeho Pána.
A pkud jde o tu latinu - pominu-li její přesnost, vyspělost a krásu, tradici a nevím co všechno další, je latina nutností. Kdo cestuje, jistě ví proč. A že se dnes cestuje opravdu hodně.
Proto mi článek, který tuto problematiku trošku nakousl, udělal radost a děkuji za něj.