Chvála Kristu,
neviděl bych to tak černě. Křesťanství je v prvé řadě o Bohu, který vstoupil do dějin a teprve pak o Církvi, skrze kterou Bůh (mimo jiné, protože těch způsobů má daleko více...) v dějinách působí. Po tom co jsem prostudoval dějiny Církve, tak mohu říci, Bůh nezná nějaké beznadějné situace. Na mocenské prostředky bych moc nespoléhal, spíš na Boží moc. Písmo svaté říká: "Neboť pošetilá boži věc je moudřejší než lidé a slabá boží věc je silnější než lidé." (1 Kor 1,25) Bůh ovšem nic nevnucuje a tak bych se spíš obával, že když mi v Evpropě nebudeme mít zájem, tak se ukáže, Bůh má mnoho jiných, kterým může nabídnout to, co měl pro nás...
A hlavně nezapomeňme, že Bohu nejde o "spásu Evropy" nebo jiného kontinentu, nebo o to aby měl nějaký kontinent "splňující podmínky pro označení křesťanský", ale jde mu o spásu každého člověka. A mám obavu, že o to, abychom mu silou zachovali "křesťanký kontinent" moc nestojí. Silou by si to mohl udělat sám, kdyb o to stál...

Aby mi ale nebylo špatně rozumět, to vůbec neznamená, že máme jednat nerozumě a hloupě, jako mnoho těch, kteří Evropu nyní vedou (ale i zde si myslím, že část z nich nejedná hloupě, ale s postraními úmysly).
Srdečně zdraví P. Pavel Zahradníček, šéfredaktor časopisu