K 25. březnu, dni modliteb za nenarozené děti, dni ochrany života nám gynekoložka MUDr. Ludmila Lázničková poslala zajímavý článek k této tématice. Věříme, že zaujme nejen lékaře...
Ochrana života
25. březen je připomínán jako den modliteb za nenarozené děti, den ochrany života.
Jsou pořádány různé přenášky, pochody pro život, modlitební shromáždění.
Jak se úcta k životu, předcházení potratů, promítá do zdravotnické praxe?
Je zakotvená představa, že pokud lékař není
gynekolog, pokud sestřička nepracuje na gynekologickém oddělení, tak se jich v jejich odborné praxi tato problematika nijak výrazně netýká. I pokud bychom se drželi čistě jen otázky potratů prováděných na základě žádosti o interrupci, vlastní provedení zákroku se týká též
anesteziologů a personálu na sále.
Než je interrupce provedena,
praktický lékař nebo internista se mají vyjádřit k předoperačnímu vyšetření. To znamená, že spolu se zdravotní sestrou se i tito lékaři, byť z jejich pohledu možná nepřímo, na provedení zákroku spolupodílejí.
Bohužel málokdo si uvědomí a ví, že existují i skryté potraty, které způsobuje hormonální antikoncepce a nitroděložní tělísko. Početí nezabrání a změnou kvality děložní sliznice se znemožňuje další vývoj zárodku, tedy potrat.
Existují mýty o „šetrnější“ antikoncepci, ta ale ve skutečnosti neexistuje. Naopak u nízkodávkových hormonálních preparátů je pravděpodobnost potratového účinku vyšší. Není rozhodující, v jaké formě je antikoncepce aplikována, zda ve formě obecně známých pilulek, injekcí nebo náplastí. Hormonální antikoncepce i nitroděložní tělíska jsou nepřátelské k životu počatého dítěte pro možný potratový účinek a k životu ženy pro možná závažná zdravotní rizika. Ani jedno nemůžeme nikdy vyloučit.
I když hormonální antikoncepci předepisuje především gynekolog, s důsledky užívání a následným poškozením zdraví je konfrontován mnohý z lékařů.
Mnozí z
kožních lékařů jsou v pokušení „vyřešit“ kožní potíže předepsáním hormonální antikoncepce. Nejen že se po vysazení antikoncepce předchozí potíže vrací, ale mohou se objevit další, které v souvislosti s užíváním antikoncepce vznikly. Za mnohými kožními nemocemi stojí určitá nerovnováha v příjmu a výdeji určitých minerálních látek a vitamínů, psychické vypětí a hormonální nerovnováha. To vše lze řešit jinak než poškozením činnosti vaječníků hormonální antikoncepcí.
Praktický lékař nebo internista jsou odbornosti, které se nejčastěji s důsledky hormonální antikoncepce setkávají. Hormonální antikoncepce mění kvalitu cévní výstelky, může způsobit výskyt a zhoršením křečových žil, následně může dojít až k tromboze, která může být i smrtelná.užívání hormonální antikoncepce může vést k hypertenzi.
Hormonální antikoncepce i nitroděložní tělíska snižují odolnost organismu vůči infekcím. Proto než začne
praktický lékař nebo dokonce
urolog léčit rekurentní infekce, v rámci anamnézy by měl zjistit, zda nedošlo k nasazení antikoncepce. Totéž si týká i bolestí břicha, zánětlivých stavů organismu, kdy se s potížemi setkává nejen praktický lékař, ale i další specialisté, kam žena může být odeslána. Podle našich zkušeností mnohé potíže řešené na
gastroenterologii nebo na
ORL jsou úspěšně vyléčené až po vysazení antikoncepce. Navíc nasazení různých „očistných“ kůr s potravinovými doplňky je výrazně méně účinné, dokud je užívána antikoncepce.
U mnohých žen –uživatelek hormonální antikoncepce- dochází k psychickým tenzím, některé citlivější ženy se dostávají až do depresí. Každý
psycholog či psychiatr by se měl důkladně vyptat na možnosti vzniku potíží a pokud žena dosud hormonální antikoncepci užívá, měl by ji upozornit na tuto skutečnost jako možnou příčinu jejích obtíží.
S bolestmi hlavy, také častým průvozím jevem užívání antikoncepce, se může setkat ve své práci
neurolog. I zde je tedy na místě se ptát, provést důkladnou anamnézu s komplexním přístupem k léčbě.
Farmaceut v lékárně, který si váží života, ve své dennodenní praxi stojí před těžkým rozhodováním. Pro svědomí je velice zatěžující vědomí, že jsou aktivně vydávány prostředky, které zbytečně poškozují zdraví uživatelky a ještě mohou působit i smrt počatého dítěte.
To se netýká jen dosud zmiňované hormonální antikoncepce či nitroděložních tělísek. Bezhlavé předepisování léků na stimulace ovulace vede k těžkým poškozením zdraví žen, souhrnně označováno jako hyperstimulační syndrom. Užívání těchto léků ve skutečnosti zhoršuje podmínky dalšího vývoje počatého dítěte - proto je úspěšnost stimulační „léčby“ tak nízká.
Pokud se přes gynekologickou ambulanci sklouzne k umělému oplodnění - dochází k odběru více vajíček a je vytvořeno více embryí, kdo zaručí jakou šanci všem počatým človíčkům?
Rizik ohrožení života pro touhu po zisku na jedné straně a naprostou pasivitu na straně druhé stále přibývá. I když naštěstí ubývá uměle provedených potratů do 12.týdne těhotenství, obecně známých jako interrupce, zoufale narůstá počet vyšetření tzv. prenatální diagnostiky a na základě špatných výsledků dochází k ukončení života dítěte, které teoreticky nemělo být perspektivní.
Jak tomuto negativnímu jevu předcházet? Osvětou, prevencí. Výchovou ke vzájemné toleranci, umění se navzájem přijímat. Pokud je v dětech od malička podporováno sobectví, možnost vždy dosáhnout okamžitě toho, co si dítě přeje, je to špatně. Až takoví chlapci dospějí v muže, pak nejsou ochotni respektovat svoji ženu a společnou plodnost. Pokud dívky nejsou obeznámeny s tím, jak funguje jejich dopívající tělo, může se s pubertou objevit řada problému ve smyslu anorexie, bulimie, a hlavně neúcta sama k sobě. Dívky pak snáze podlehnou užívání antikoncepce i třeba z tzv. léčebných důvodů. Pokud by snoubenci již před vstupem do manželství znali symptotermální metodu přirozeného plánování rodičovství, díky které se dá zavčas diagnosticky podchytit řada možných potíží a správně je léčit, nepotřebují ve svém manželství ani umělou antikoncepci, ani žádné stimulace ovulace či dokonce umělé oplodnění.
V našem Centru naděje a pomoci máme s tímto zkušenosti. V naší gynekologické ambulanci nepředepisujeme hormonální antikoncepci, nezavádíme nitroděložní tělíska, ani nepředepisujeme léky na stimulaci ovulace. Spolehlivost symptotermální metody z hlediska vyhnutí se početí dítěte byla opakovaně potvrzená. My v naší ambulanci navíc potvrzujeme, že úspěšnost léčby neplodnosti bez stimulace je vyšší než se stimulací, navíc mnohdy úspěšnější než pokusy o umělé oplodnění.
V našem centru navíc potvrzujeme možnost skloubení lékařských profesí, odborného poradenství a motivačních kurzů v jedné organizaci.
Věřím, že i tento příspěvek pomůže prolomit clonu pasivity jak ze strany zdravotnických odborníků, tak ze strany kněží, vychovatelů a všech, kterým na celkovém zdraví společnosti záleží.
MUDr. Lázničková
gynekoložka
