Chvála Kristu,
To, že kult klanění patří samotnému Bohu je věc nezpochybnitelná.

Myslím, že pro správné porozumění je třeba rozlišovat následující:
1) Je třeba rozlišovat zjevení, která byla Církví schválena jako pravá a neodporující zjevení danému v Ježíši Kristu a ta ostatní. Nejsem si vědom toho, že by Panna Maria ve Fatimě, požadovala, aby si děti před ní poklekly. Pokud by to Panna Maria požadovala v některých zjeveních, která dosud Církví schválena nebyla, může být tento fakt dle mého názoru překážkou pro takové schválení v budoucnu. To, že by chtěla, aby děti v její přítomnosti klečely (tedy ne pře ní poklekly!), však překážkou dle mého názoru být nemusí protože:
2) Je třeba rozlišovat, klečet před někým a tak se mu klanět jako Bohu a klečet v přítomnosti někoho - podobně klečíme například při modlitbě před obrazy svatých a není na tom dle mého názoru a dle tradice Církve nic špatného. Není to totiž výraz "klanění se jakožto Bohu" tomu, koho obraz představuje, tj. dotyčnému svatému nebo Panně Marie. Prostě poklekáme k modlitbě, která (i když při ní prosíme o přímluvu svaté) je vždy směřována, jako ostatně každá křesťanská modlitba, k Bohu Otci skrze Syna v Duchu Svatém.
Nesjsem v této oblasti úplně odborník, ale snad se mi to podařilo alespoň trochu srozumitelně vysvětlit. Srdečně zdraví P. Pavel Zahradníček OMI