Časopis Milujte se se poněkud vymyká z plejády jiných křesťanských časopisů. Především tím, že jeho internetová verze je kompletní, není zaheslovaná pro vybrané čtenáře a dosud je v ní volná diskuze. Což není u katolických intern. časopisů moc obvyklé. Admini se všemožně snaží své "ovečky" uchránit od "bludných" názorů a poťouchlých myšlenek a tím je udržet co nejvíce v nevědomosti.
Proto mě překvapuje, že zdejší diskuze je tak nepatrná. Že by mladým křesťanům bylo vše jasné a nepotřebovali si ledascos objasnit? A nebo mají strach se zeptat?

Vyrostl jsem v katolické rodině a katolickém prostředí. Jeden strýc je kněz, dvě tety byly jeptišky. Přesto jsem postupně dospěl k agnosticismu. Přesvědčil jsem se, že katolické poučky prostě nefungují. Jsem si jist, že stejnou zkušenost má i mnoho dalších věřících, jen nemají odvahu si to přiznat. V těch obavách je udržují zpovědníci. Dodnes mám v paměti dobrého pana děkana Macka, jak stojí na stupínku s káravě pozvednutým prstem: "Abyste, děti, neměly všetečné otázky!"
A podobně z nedávna, jeden kněz, jemuž jsem položil otázku, proč asi Pán Bůh vymyslel to pohlavní rozmnožování když s tím má teď takové problémy: "Bůh ve své neskonalé moudrosti to tak rozhodl, a my o tom nemáme diskutovat!"

Není pochyb, že podobnou zastrašovací metodu obsahuje i přiložená knížka Příprava na svátost smíření dnes. Dovolím si k ní několik "všetečných" poznámek:


........Svátost smíření je především osobním setkáním se
vzkříšeným Kristem..........
Takže je tedy známo, jak Kristus vypadá? Jako na Turínském plátně?

K celému prvnímu oddílu: Nejprve citát od sv. Františka z Assisi: "Zda má Boží služebník ducha Páně, lze to poznat takto: Učiní-li Pán skrze něho něco dobrého, pak si na tom nic nezakládá, protože jeho vlastní já je vždycky nepřítelem všeho dobrého."

K tomuto tvrzení kritický rozum vznese námitku: "Vlastní já kohokoliv, je, dle učení Církve katolické (je dost možné, že v době sv. Františka se ještě nevyučovalo) produktem duše, bezprostředně stvořené - dle názoru bl. JP II: - samotným Pánem Bohem. Vezmeme-li vážně jak citát světce i citát bl. papeže, pak vlastně Dobrotivý Pán Bůh, ve své neskonalé moudrosti tvoří duše zlé, takže pak pochopitelně konají špatné skutky za což je Pán Bůh spravedlivě, byť s lítostí - neb má lidi neskonale rád - odsoudí do pekla.

Celý první oddíl má tedy u věřících vzbuzovat strach, protože si nikdy nemohou být jisti, zda nezhřešili. Celý problém je ovšem v tom, že je Pán Bůh takovými stvořil a nejen to, ještě na ně pustil Satana, kterého také stvořil, a nechává ho, aby lidi sváděl.

Zpytování svědomí:
Nikdo nikdy neřekne, že jsme prostě takoví, jakým nás Pán Bůh stvořil. A vzhledem k tomu že s tím, jako Všemohoucí, nic nedělá, je s daným stavem nepochybně spokojený. Tak proč pořád to sebemrskačství? Asi bychom se vysmáli konstruktérovi který by kopal do Trabanta a spílal mu, že nejezdí jako Mercedes. V této poloze je ovšem Vševědoucí a Všemohoucí Pán Bůh, který každého člověka bezprostředně tvoří a pak prý naříká, že je nedokonalý, hřeší a nemiluje Ho.

Zpytování podle Desatera:
Obdobný problém - člověk hřeší i tím, kdyby požadoval nějaké objektivní infgormace. Ty mu jsou odpírány - v podstatě žádné neexistují - ale pod hrozbou drakonických trestů (věčné pálení v pekelném ohni) je povinován věřit všemu, co mu pan farář sdělí.
Abych byl objektivní - Desatero nepochybně obsahuje kolektivní moudra která zajišťují soužití jednotlivců v lidské společnosti.
"Zajímavé" je v tomto ohledu 6. přikázání - viz výše - proč si Všemohoucí vymyslel pohlavní rozmnožování když s tím má takové problémy? Ve skutečnosti tento hřích (v původních textech ale prý zněl Nezcizoložíš) slouží hlavně k vyvolávání pocitů viny protože, a to si přiznejme, v určitém období se myšlenkám na sex těžko vyhneme. A jak jsem psal dříve, kdyby mladí katolíci neměli k dispozici erotické a pornografické materiály, pomalu by ani nevěděli, jak děti "udělat".

Ostatně - malá anketa: Přiznají zdejší mladí čtenáři, kde a jak se dozvěděli, jak se lidé rozmnožují?

Na závěr praktický dotaz: Věřící jsou nabádáni, aby co nejčastěji chodili ke sv. přijímání. Dobrá - přijmou tedy Ježíše do svého "srdce". Druhý den opět, a opět a opět. Kolik Ježíšů pak vlastně ve svém "srdci" mají?